Program → Já taky
Režie: Antonio Naharro, Álvaro Pastor
2009, 103 min., Španělsko
Hrají: Lola Dueñas, Pablo Pineda, Antonio Naharro, Isabel García Lorca
Scénář: Antonio Naharro, Álvaro Pastor
Kamera: Alfonso Postigo
Originální verze: španělská
Titulky: české
Čtyřiatřicetiletý Daniel je prvním Evropanem s Downovým syndromem, který vystudoval univerzitu. Začíná pracovat v sociálních službách v Seville, kde se seznamuje s volnomyšlenkářskou kolegyní Laurou. Brzy se spřátelí, čímž k sobě přitáhnou pozornost svých kolegů i rodin. Jejich vztah se ještě zkomplikuje, když se Daniel do Laury zamiluje. Ve „svých“ světech jsou oba vyděděnci a společně najdou lásku a přátelství, jaké předtím nikdy nepoznali.
Více rodičů (komentář producenta Julia Medema)
V souvislosti s existencí filmu Já taky mne naplňuje největší pýchou to, že film jednoznačné míří za horizont
našeho běžného vnímání: tam, kde žijí lidé, kterým vlastně nerozumíme, kteří jsou pro nás neviditelní a kteří
potřebují více času od rodičů (nebo více rodičů). Tento film je jakýmsi izolovaným ostrovem, který existuje
sám pro sebe a dovedně v první osobě vypráví o lidech, kteří se narodili s chromozomem navíc. Já taky
přidává k naší realitě jemnou magii porozumění a nabízí nám cestu plnou krásných detailů, krásných situací
a zároveň mnohdy drsných prvků, se kterými se můžeme vyrovnat pouze prostřednictvím naší nejistoty a
našeho studu.
Film je vlastně specifickou love-story odehrávající se ve dvou úrovních – můžeme jej nazvat směsí.
Zprvu nenápadně, ale v průběhu děje stále intenzivněji směřuje film ke svému cíli: naučit nás, jakým
způsobem tito lidé milují a ukázat nám jak si je zamilovat. Lidé s Downovým syndromem jsou uvnitř velmi
veselí a v sociálním kontaktu se jedná o nejupřímnější a nejotevřenější lidi na světě. Mají svůj specifický
jemný smysl pro humor a v tomto filmu mohou být velmi přirození a není s nimi nijak manipulováno.
Ocenění: Ceny Goya – nejlepší herečka, nejlepší píseň; MFF San Sebastián – nejlepší herec a herečka
